PRO ČLENY

Právě teď

Hlavní jarní snůšky skončily

graf

V průběhu posledních 2 týdnů skončily jarní snůšky roku 2017. Dělo se tak postupně od nejteplejších regionů po vyšší, chladnější a vlhčí polohy ČR.

Konec doby kvetení řepky se letos s kvetením akátu prolíná jen minimálně. Více v chráněných teplých oblastech městských aglomerací, kde květenství akátu nebyla poničena mrazy a kde již koncem května velmi časně akáty odkvetly. I ve volné krajině zůstalo mnoho lokalit, kde v rozvoji opožděná květenství akátu přečkala dubnové a květnové mrazy a rozkvétají postupně až po odkvětu jarní vegetace. Je potěšitelné, že výhled akátové snůšky je právě vzhledem k jeho opožděnému vegetačnímu vývoji lepší, než bylo možno před 3 týdny předpokládat. Rozdíl ve vývoji vegetace mezi teplými lokalitami a středními i nižšími středními polohami kolem 350 m. n. m. je pro aktuální fenologické období neobvykle velký. Zatímco v Praze již kvete lípa velkolistá a akáty odkvetly, ve středních polohách nepoškozené porosty akátu rozkvétají až v těchto dnech – v krajině v níž se již v minulém týdnu ztratila žluť řepkových polí.

Na většině území ČR začal optimální čas pro vytáčení jarních druhů medu až v minulém týdnu. Jejich druhový charakter bude letos velmi výrazný. Na stanovištích s vysokým podílem řepkového nektaru v květnové snůšce nedoporučujeme otálet s odběrem medu do příštího týdne jednak z důvodu mísení s aktuálně ještě místně významným přínosem z akátu a s očekávanou medovicovou snůškou, zvláště však z důvodu rizik možné krystalizace medu v plástech. K té přispívá ochlazení, velký prostor úlu s oddálením tepelného jádra plodového tělesa od nástavků zaplněných medem i menší obsazení nástavků se zavíčkovanými mednými plásty včelami.

V minulém týdnu ukončená hlavní jarní snůška nám potvrdila některé významné zkušenosti známé již z našich dřívějších dat. Na grafu z doby vrcholu časné řepkové snůšky lze dokumentovat, že aktivita včel na kvetoucích řepkových polích zásadně stoupá až v odpoledních hodinách bez ohledu na příznivé dopolední teploty a vrcholí až v podvečerních hodinách. Za příznivých podmínek je stále mnohem větší ještě před soumrakem než v ranních a dopoledních hodinách. Doporučení chemicky ošetřovat řepku v pozdních odpoledních a večerních hodinách je z tohoto důvodu nesprávné. Velmi závažnou chybou je zejména míchání tekutých hnojiv do jinak časem a způsobem aplikace povolených přípravků. Také proto došlo v uplynulém měsíci k několika případům otrav včel. Ke škodám otravami včel na polních kulturách dochází od vrcholného jara do léta často na náhodné mozaice včelnic vzhledem k velké doletové vzdálenosti a specializaci jednotlivých stanovišť včelstev na určitý porost s optimální produkcí nektaru či pylu, který nemusí být zdaleka tím nejbližším.

Další rok bez akátového medu

akat

Poupata v květenstvích akátu poškozená mrazem ukončila svůj vývoj v letošním roce předčasně. (U Roudnice nad Labem 17. 5. 2017)

Když jsme se před krátkým časem vyjadřovali ke snahám o plošné likvidace akátů, nevěděli jsme ještě, co můžeme letos očekávat od této dřeviny jako významného zdroje medné produkce v ČR.

Tím je akát především v teplých regionech našeho státu, kde tvoří zvláště významnou část nektarové snůšky včel. Bohužel letošní mrazy v druhé polovině dubna a zvláště pak 9. – 10. 5. 2017 zmařily naděje na dobrou akátovou snůšku. Stalo se tak již druhým rokem po sobě.

Květní poupata se zachovala jen v chráněných lokalitách velkých měst. Většina květenství akátu v akátinách teplých klimatických oblastí, i když se to nemusí při zběžném pohledu jevit, je však nevratně poškozena a akát – stejně jako vloni – nerozkvete. Je to velká škoda, protože letošní násada květenství akátů je bohatá.

Hlídejme si své akáty

prave

Akát v pražské Ruzyni v prosperujícím společenství s řadou dalších rostlinných druhů.

Na začátku dubna při ekologické cestě metrem utkvěl můj pohled na titulku článku: Konec pražských akátů. Podle odborníků škodí přírodě.

Článek, dílo to novinářské, je plný diskutabilních konstatování a nevyhnul se ani vzletným a ničím nepodloženým frázím k věření, jimiž jsme dnes a denně ze všech stran zaplavováni.

Například se dovídáme, že: "akáty cíleně hubí okolní vegetaci", "v okolí metropole jich lze najít pěknou řádku", "upadly v dendrologickou nemilost a musí pryč", "bránily erozi, dnes jsou hrozbou" tj. zřejmě nějak náhle ztratily schopnost erozi bránit a jiné nesmyslné pikantnosti.

V té téměř válečné propagandě – tentokrát proti jednomu druhu dřeviny – se mně vybavila řada vzpomínek staršího i novějšího data.

Nezapomenutelná vzpomínka na dětství, kdy jsme s koňským povozem vezli s tátou seno z luk u Berounky nedaleko soutoku se Střelou a všude tam krásně kvetly a voněly akáty stejně jako rovněž již zatracované janovce, vlčí boby a jiná „cizokrajná zpestření“ naší přírody. Hučely včelami a voněly medem. Ta akátina mi byla a je součástí domova a je tam dodnes. Tak alespoň tam mně ji snad nevykácí. Bylo by to absurdní a asi by se na takovou absurditu nesehnalo naštěstí dost financí.

O akátu se potom pozitivně psalo, jak si z dětství také vzpomínám, i v Honzíkově cestě, použil ho přece, aby dostal kozu ze silnice, ale vlastně nevím, jestli v novém vydání už také nebyl nebo snad nebude tento přivandrovalý a nyní tendenčně nenáviděný druh z knihy vypuštěn.

Když jsem pak končil gymnaziální studium a obhajoval svou práci o ekologických aspektech chovu včel v roce 1980 v rámci studentské odborné činnosti v Banské Bystrici, vzpomínám si na tehdy úspěšnou práci  M. Lhotákové zabývající se fytocenologickým snímkováním akátin na plzeňsku. Myslím, že někteří lidé, kteří se cítí být povoláni bojovat za naši přírodu, v životě žádnou akátinou na jaře a v létě neprošli. Potom by sotva mohli napsat, že akáty cíleně hubí okolní vegetaci, když se ve společenstvech s nimi běžně vyskytuje řada dalších rostlinných druhů, zde například přehled druhů rostlin koexistujících s akátem podle fytocenologického snímku jedné z akátin z Plzeňského kraje z roku 2013: javory – Acer platanoides, A. pseudoplatanus, lísky – Corylus avellana, hlohy – Crataegus sp., brsleny – Euonymus europaea, meruzalky – Grossularia uva-crispa, duby – Quercus robur, třešně – Prunus avium, hrušně – Pyrus communis, řešetláky – Rhamnus cathartica, růže – Rosa cf. canina, bezy – Sambucus nigra, jilmy – Ulmus glabra, bršlice – Aegopodium podagraria, psárky – Alopecurus pratensis, kerblíky – Anthriscus sylvestris, ovsíky – Arrhenatherum elatius, měrnice – Ballota nigra, sedmikrásky – Bellis perennis, kokošky – Capsella bursa-pastoris, bodláky – Carduus cf. crispus, ostřice – Carex muricata, rožce – Cerastium holosteoides, C. arvense, krabilice – Chaerophyllum temulum, vlaštovičníky – Chelidonium majus, srhy – Dactylis glomerata, kapradiny – Dryopteris carthusiana, D. filix-mas, orseje – Ficaria verna subsp. bulbifera, svízely – Galium aparine, kakosty – Geranium pusillum, G. robertianum, kuklíky – Geum urbanum, bolševníky (pro některé novináře pozor – ty naše původní) – Heracleum sphondylium, netýkavky – Impatiens parviflora (tahle zrovna pochází ze Sibiře tak bychom ji asi měli také hubit...), ořešáky (též nepůvodní...) – Juglans regia juv., hluchavky – Lamium album, L. maculatum, kapustky – Lapsana communis, vrbiny – Lysimachia nummularia, pomněnky – Myosotis ramosissima, jitrocele – Plantago major, lipnice – Poa annua, P. nemoralis, P. pratensis, mochny – Potentilla reptans, pryskyřníky – Ranunculus repens, Rubus caesius, šťovíky – Rumex obtusifolius, silenky – Silene nutans, ptačince – Stellaria media, pampelišky – Taraxacum sect. Ruderalia, kopřivy – Urtica dioica, kozlíčky – Valerinella locusta, rozrazily – Veronica arvensis, V. chamaedrys, V. sublobata, violky – Viola arvensis, V. collina.

Po léta jsem včelařil v obci Břízsko nedaleko od zmíněného soutoku Berounky se Střelou. Parkoval jsem často u křížku mezi blízko sebe zasazenými a již velkými stromy – byla to lípa a světe div se – akát. Podle všeho ji měl zřejmě zahubit, ale nestalo se tak. Ty stromy byly a jsou v krásném souladu a symbolice. Nejdříve rozkvetl americký akát a po něm slovanská lípa.

Když probíhalo před lety zasedání Apislávie v rumunské Konstanci povšiml jsem si i zde všudypřítomných akátů a množství včel na nich – nejen těch medonosných. Vysázeny tam byly i kultivary sloupových akátů oblíbené v Maďarsku. Ostatně nevím, co by tomu řekli včelaři v obou těchto zemích, pokud by se tam mělo přistoupit k plošné likvidaci těchto stromů. Podobně i na jihozápadním Slovensku je chov včel i existence řady dalších opylovatelů na akátech závislý a neumím nebo naopak si umím představit tamní reakci na plány na plošné likvidace akátů.

A nakonec ještě jedna vzpomínka – na poslední kongres Apimondie v Jižní Koreji. V zemi s mnohem pestřejší původní flórou, než je ta naše, tvoří trnovník akát 70 % snůškové základny a nevšimli jsme si žádných tendencí k likvidaci akátin.

Jakkoli není sporu o tom, že trnovník akát je na některých plochách ve zvláště chráněných územích přírody ČR dřevinou nežádoucí a tam, kde vykazuje zřetelný invazivní potenciál musí být omezován a potlačován, jsem přesvědčen o tom, že plošná likvidace akátin by nám přinesla více škod než užitku.

Proč Včelařský výkladový slovník?

prave

Tak co, kolik ti toho vloni daly. No, moc ne, napřed se dlouho neměly kvůli zimě do čeho vrtnout, pak se oteplilo a všechno kvetlo v kuse, včely tak zaplácaly matce plodiště, že neměla kam položit vajíčko. Navíc jsem v tom rychlém jaru neměl dost beden, a tak jsme měli v zahradě plno větví ověšených roji. Přesto jsem tak 10 rámků v průměru ze včel vymedoval. Když jsem pak viděl, co spadlo brouků po prvním kouři, tak nevím, jak tu zimu holky přečkají.

Tak a často ještě kuriózněji vypadá konverzace mezi včelaři.

Výše uvedený rozhovor pro neznalé již dokonce potřebuje přeložit do včelařské češtiny.

Tak co, kolik jsi vloni vytočil medu? No, výnos byl slabý. Nejprve včelstva kvůli chladu nic nedonesla. Potom se oteplilo a všechno kvetlo najednou. Včelstva tak zanesla plásty v plodišti, že matky neměly kde klást. Navíc jsem při prudkém jarním rozvoji neměl dost nástavků, a tak nám na zahradě visely roje na mnoha větvích. Přesto jsem vytočil v průměru 10 medných plástů ze včelstva. Potom, co jsem viděl spad roztočů po první fumigaci, mám obavy z přezimování včelstev.

Kdyby podobně ignorovali odbornou mluvu myslivci, kolegové by jim takové slovní úlety netolerovali a dříve by je to leckde podle různých interních pravidel přišlo i docela draho.

Současný často neutěšený stav používání odborné včelařské terminologie nás vedl k přesvědčení o potřebě vydání publikace, která soustředí základy české včelařské odborné terminologie doplněné jednoznačným výkladem. Naším cílem současně bylo usnadnit včelařům z ČR odbornou komunikaci v zahraničí. Pro všechny, kteří chtějí získávat včelařské poznatky z cizojazyčných zdrojů proto představují překlady uváděných termínů do anglického a německého jazyka důležitou pomoc i průpravu pro studium literatury, čtení příspěvků na webových stránkách i pro návštěvy výstav, kongresů a zahraniční včelařská jednání.

Pomozte včelám a přírodě

prave

Včely nezištně zajišťují třetinu potravních zdrojů a většinu vitamínů v naší potravě, udržují rozmanitost rostlinných druhů a tím krásu přírody, kterou obdivujeme. Pochutnáváme si na medu a stále více využíváme léčebné účinky všech včelích produktů.

A co za to včelám dáváme?

Lány polí, které chemicky zbavujeme kvetoucích rostlin – nazýváme je plevely, a další pesticidové pasti intenzivního zemědělství. Sekáme trávníky, lemy polí, remízky dříve, než mohou rozkvést. Kácíme aleje nektarodárných a pylodárných stromů a přemýšlíme o likvidaci veškerých akátů (jak absurdní v globalizovaném světě). Značná část České republiky v posledních letech trpí nedostatkem vláhy, zejména v letních měsících. Po odkvětu řepky a ovocných stromů začíná pro včely na mnoha místech hlad. Včelstva jsou čím dál více nemocná a umírají. Jejich odolnost snižuje nedostatečná výživa.

Pojďme jim pomoci!

Budou-li mít včely lepší výživu, budou mít také lepší kondici a imunitu. Jsme země chatařů, chalupářů, zahrádkářů, v našich obcích je řada parků, květinových záhonů, nevyužitých úhorů. Každý, kdo disponuje kouskem volné půdy, ji může osít směsí květin pro včely, které rozkvétají v časném létě a kvetou postupně až do prvních mrazů. Stačí docela malý záhon, když jich budou po celé republice statisíce.

Národ sobě

Naši předkové kdysi dokázali pod heslem „Národ sobě“ shromáždit dostatek prostředků a znovu postavit shořelé Národní divadlo. Dokážeme takovou národní sílu i ku prospěchu našich včel a tedy ku prospěchu vlastnímu?

Cílem této akce je, aby naši republiku pokryly statisíce menších i větších ploch s kvetoucími rostlinami pro včely. Proto náš spolek opatřil kvalitní květinové směsi, které z velkého balení rozvažujeme do malých sáčků pro osetí 10 - 20 m² záhonu. Jaro, doba setí se blíží.

Pošlete prosím dál

Jestliže můžete, dávejte prosím tuto informaci dál, pošlete ji každému, kdo by mohl osít kus volné půdy. Doufáme a věříme, že v červnu rozkvete mnoho záhonů na pomoc našim včelám a přírodě.

Bližší informace ke květinovým směsím najdete vlevo v rubrice Prodejna.

Na prahu roku 2017

vaclav

Zmrzlá hladina Ohře v prvním lednovém týdnu 2017.

Mrazivý závěr prvního týdne roku spojený s tlakovou výší a arktickým vzduchem je z pohledu vývojového cyklu včelstev pozitivní, protože může utlumit obvyklý začátek jejich plodování po zimním slunovratu. Mráz nebude mít sice dlouhé trvání a denní teplotní maxima se vrátí v příštím týdnu mírně nad bod mrazu, podle současných modelů však od poloviny ledna můžeme očekávat další ochlazení. Předčasné probouzení vegetace s teplotními maximy výrazně nad 5 °C, jak je známe z některých předcházejících let, by tak v tomto měsíci do jeho poslední dekády s velkou mírou pravděpodobnosti probíhat nemělo. Tak tomu však bylo i v loňském lednu a právě jeho poslední dekáda přinesla velké oteplení s rychlým nástupem vegetačních projevů časného předjaří již koncem ledna.

O dalším vývoji počasí a přírody, který lze reálně očekávat, i s využitím nejmodernějších technických prostředků s výjimkou celkových trendů ve skutečnosti víme velmi málo. Neurčitost přitom není oblíbena. Jednoznačná a jednoduchá třebas i primitivní odpověď či recept naopak ano. Obrazovka na níž bílá září proti černé je také často hodnocena lépe bez ohledu na zobrazení odstínů šedi natož barev našeho světa. Princip neurčitosti, jak je znám z fyziky subatomárních částic, se však poznání našeho makrosvěta netýká. To že velmi mnohé ještě neznáme, neznamená, že bychom málo znali a z aktuálních i dříve publikovaných dat nemohli tvořit pravděpodobnostní modely a vyvozovat konkrétní doporučení. Jen by to nemělo být na bázi slupek cibule a kávových sedlin.

Některá stanoviska a přístupy k problematice, která nás včelaře zajímá, se bohužel v důsledku naprosté neinformovanosti autorů a propagátorů nových postupů opakovaně prostřednictvím webu či přednášek prezentují jako správná a moderní. Pokusím se kriticky a s jistou dávkou odborné skepse, o níž vím, že je stejně neoblíbena jako neurčitost, podívat na některé možné potíže tohoto roku.

Zdraví včel je v první řadě záležitostí infekčního a parazitárního tlaku okolního prostředí. Dezinfekce, výměna díla, léčebně profylaktická opatření jsou pomocné berly. Tlumí, ale neřeší existující problém stejně, jak by to činilo podávání antibiotik. V klinicky nemocných včelstvech nepomohou. Víme, že mor se rozvíjí i na panenském díle a v nových úlech. Klíčem proto je a zůstane likvidace ohnisek moru stejně jako plošné ošetřování včelstev proti varroáze jako cesta omezující pozdně letní a podzimní reinvaze. Evidentním rizikem jsou divoce žijící včelstva, ještě větším přesuny včelstev a oddělků ze vzdálených oblastí.

Výživa včel úzce souvisí s jejich zdravím. S výjimkou varroázy se nemoci snáze rozvinou ve slabých, ale i podvýživou trpících včelstvech. Stanoviště s vysokými počty včelstev nemají vždy zajištěnu dobrou pylovou pastvu zvláště v kritickém předjarním a pozdně letním období a chovatelé včel i jejich organizace se pohříchu málo starají o zajištění kvalitní pastvy včel. Její význam si u nás mnohem více uvědomovali včelaři již od počátku minulého století. I současný tlak na likvidace akátu právě v silně zavčelených územích se může stát dalším negativním faktorem zhoršujícím včelí pastvu.

Zdraví včel ovlivňuje i používání pesticidů zejména v zemědělství. V letošním roce je pravděpodobná opět větší volnost v používání neonikotinoidů, a proto by měli včelaři pečlivěji sledovat příznaky možných otrav včelstev.

Produkce a marketing včelích produktů u nás stále trpí příliš jednostranným zaměřením pouze na výrobu medu. Tato komodita se na evropském trhu zemědělských surovin vyznačuje velkým kolísáním cen v několikaletém cyklu. Okolnosti loňského roku nedávají mnoho důvodů k optimismu. Velké nabídky medu z Jižní Ameriky stejně jako z Ukrajiny, které EU opět otevírá bezcelní kontingent, tentokrát výrazně vyšší než před rokem (nyní 8 000 tun), stlačují velkoobchodní ceny medu dolů. Potřeba rozvíjet schopnost malovčelařů jako prvovýrobců prodat podstatnou část své kvalitní produkce konečným spotřebitelům ze dvora je tak stále aktuálnější. Stejně je potřebné se zamýšlet nad produkcí dalších včelích produktů. Ta je téměř v troskách. Vosku máme chronický nedostatek, propolis se produkuje i propaguje s ohledem na jeho možnosti minimálně a ekonomický význam ostatních produktů je aktuálně v ČR zanedbatelný.

Plemenářská práce založená v ČR před půlstoletím na programu meziliniové hybridizace včely kraňské byla od 70. let minulého století přijata včelařskou veřejností s nadšením. Popravdě byla i úlevou za situace, kdy zde byly nevyrovnané a místy i velmi agresivní chovy hybridní zemské včely. Horší situace byla v tomto směru zvláště na západě ČR, kde byl podíl tmavé včely v hybridech vysoký, avšak čistá se nevyskytovala. V posledních letech se stupňují snahy šířit jak včelu tmavou, tak i hybridní včelu Bucfastskou v oblastech dosud s čistým chovem včely kraňské nebo s jejím výrazně převažujícím podílem. Jako jisté memento nevěřícím si připomeňme slova Quido Sklenara, jehož pověst chovatele kraňské včely z Mistelbachu, našemu území velmi blízkému, si snad nikdo nedovolí zpochybnit dosud ani u nás. Na str. 147 českého překladu 2. vydání jeho knihy Moje včelí matička z roku 1926 Q. Sklenar píše: "Ovšem třeba studovat vlastnosti každého kmene, třeba uvážit, které vlastnosti spářením se zesílí, zeslabí nebo vyrovnají. Jeden špatný tah a obtížná práce několika let jest zmařena. Proto mne prosí mnozí kolegové chovatelé: Udrž čistokrevný kmen 47, něco podobného nevychováš! Zkoušel jsem chov a křížení různých kmenů, ale žádný mne plně neuspokojil. Jediný švýcarský kmen "Nigra" (včela tmavá) mi tak skoro vyhovoval, bohužel křížením kmene 47 s kmenem Nigra dostal jsem tak divoké bodalky, že nebylo vůbec možno pracovati na včelíně." Česká republika má z genetického hlediska v důsledku souvislého zavčelení převážně jednu velkou spojitou panmiktickou populaci volně se křížících včelstev nyní s velkou převahou genofondu kraňky. Představa importu (Buckfast) či reimportu (včela tmavá) bohužel odpovídá situaci, kdy by vám do čistokrevného velkochovu českých kropenek (jistě tu také nebyly ve středověku) někdo s gustem vhazoval kohouty hybridní tetry nebo černých rýnských slepic. V současnosti panuje zbytečná hysterie kolem aktuální úpravy tzv. plemenářského zákona (novely zákona č. 154/2000 Sb. v platném znění), která má podobné nežádoucí bastardizaci včel zabránit návrhem schváleným v minulém měsíci PS PČR a zaslaným již do Senátu PČR. Vždyť i dosud podléhal dovoz včel schválení MZe. Otázkou tedy zůstává, jakým nezákonným způsobem se k nám jiná plemena včely medonosné jako hospodářského zvířete dostávala. Chovu dlouhodobě přizpůsobených místních linií našich včel a udržování potřebné i cenné genetické diverzity nikdo nebrání.

Rok 2017 jistě nebude jen o problémech, jen jejich pojmenování se nelze vyhýbat. Celková skepse nejen že se „nenosí“, ona není ani potřebná. V ČR lze předpokládat stabilizované rovnoměrné zavčelení a opylení, soběstačnost v produkci medu i schopnost plného využití regionálních i EU programů na stabilizaci i podporu rozvoje oboru. Máme vlastní výrobce a dodavatele včelařských potřeb, řadu výborných šlechtitelů včelích matek, máme stále mnoho mladých a začínajících včelařů a zájemců o obor. V práci s nimi a v rozvoji kritického myšlení v přátelské atmosféře celé české včelařské obce spatřujeme budoucnost našeho oboru. Tak budeme včelařství v ČR prezentovat i letos na 45. kongresu Apimondie a předpokládáme, že přineseme mnohé zajímavosti a novinky ze světa včel a včelařů v rámci našich podzimních vzdělávacích aktivit.

Vánoční a novoroční přání

vaclav
vaclav

Dnes se vzdálenosti překonávají mnohem snáze než před desítkami či stovkami let. Moderní dopravní prostředky umožňují v jediném dnu setkání, na která by dříve bylo třeba týdnů. A což teprve internet ve srovnání s dřívějším čekáním na dopisy. Ve virtuálním světě se tak můžeme setkávat snadno a kdykoli.

I když tím máme díky technickému vývoji k sobě po celý rok mnohem blíž, neznamená to, bohužel, že jsme si více blízcí. Z veřejných diskusí na sociálních sítích je patrno, jak hrubý je materiál, z něhož jsou utkány. A potom, jako mávnutím kouzelného proutku, je na Vánoce z jutoviny hedvábí.

Kultivace chování a jednání pod vlivem svátků míru a klidu však – až příliš často – má jen dočasný charakter. S všedními starostmi snaha exploatovat dnešní příležitost někdy i za cenu budoucí destrukce často vítězí nad kultivací přinášející nám a hlavně dalším pokolením budoucí užitky. Mysleli na ně naši pohříchu často již zapomínaní nositelé světla poznání ve včelařském oboru – J. A. Janiš, J. Wunder, G. Mendel, P. Terč aj.

Když míjíme v tomto zimním čase po celé severní polokouli zoraná pole díky vynálezu bratranců Veverkových, jsou dobrou ukázkou předností stálé kultivace před hrubou okamžitou exploatací vedoucí k destrukci.

Platí to, myslím, i pro kultivaci vztahů v nás i vůči našemu okolí, a to nejen v tomto čase.

Přeji hezké sváteční dny Vánoc a vydařený rok 2017
RNDr. Václav Švamberk
předseda Spolku pro rozvoj včelařství MÁJA